Blog

Peníze jsou v dnešní době potřeba opravdu na cokoliv. Mnohdy se navíc člověk dostane do takové situace, která pro něj není příjemná. Pokud si půjčíte, je nutné poctivě splácet, jinak se můžete dostat do nepříjemných problémů, kvůli kterým si budete muset dělat těžkou hlavu s mnoha věcmi, což se přeci jenom nevyplatí.
Někdy si toho člověk půjčí moc, a protože má velké množství půjček, je pro něj velice náročné splácet. To je přeci jenom nepříjemný problém, který nepotěší snad nikoho. Věřte ovšem tomu, že i to má svoje řešení.

Jde to i bez registrů

V takové situaci mnohdy dokáže pomoct jedna větší půjčka, díky které splatíte všechny svoje dluhy. Nebudete tak muset splácet několik splátek, ale vždy budete muset platit jenom jednu, kterou si už můžete upravit tak, aby Vám vyhovovala. Problém je ale takový, že jakmile máte negativní zápisy v registrech, je téměř nemožné na některých místech peníze získat, například u bank. Naštěstí existují i jiné možnosti, na které se můžete bez obav spolehnout, a které Vám budou zaručeně vyhovovat, to je jistota.

Služby podle Vašich představ

Nebankovní hypotéka bez registru Vám může dopřát to, co potřebujete, tomu věřte. Uvidíte tedy, že si přijdete na své a nebudete muset ničeho litovat, protože tato půjčka se dá velice snadno získat. Vyhnete se kontrolám, navíc mnohdy nemusíte udávat účel, což se samozřejmě hodí.
Je nutné počítat s tím, že nic není jen tak, a že je jedna věc, které se nevyhnete. Touto věcí je zaručení se nemovitostí. Když ovšem splníte tuto podmínku, můžete si být jistí tím, že se peněz dočkáte, a to bez jakýchkoliv problémů a komplikací, což se hodí nejednomu člověku.

Základní pravidlo, pokud si chcete spořit na budoucnost je, nenechávat své peníze ležet doma pod polštářem, a nenechávat je ležet ani na bankovním účtu. Pokud nemáte absolutně vůbec žádný přehled, vysvětlíme vám důvod. Roční inflace se pohybuje okolo 2 %.

To znamená, že jestliže si necháte ležet peníze doma pod polštářem, ročně přijdete o 2% těchto peněz. Inflace totiž vyjadřuje skutečnost, že peníze ztrácejí hodnotu, takže to, co si za určitou sumu mohu koupit dnes, ještě neznamená, že si budu moct koupit i za rok. Pokud peníze necháváme ležet doma, neustále ztrácejí svou hodnotu, pokud je necháme ležet na bankovním účtu, zhodnocují se 0,01% výnosem. Když se na to číslo podíváme a porovnáme ho s inflací, tak je přece naprosto mizerné.

Takové spořící účty nabízejí většinou zhodnocení okolo 1 %. To je opět špatně a víte proč? Protože jak jsme již zmiňovali, inflace je ve výši 2 %, takže jsme pořád ve ztrátě. Pokud chceme šetřit peníze do budoucna, musíme je uložit tam, kde bude zhodnocení pokrývat minimálně inflaci! To je velice důležité pravidlo. Mnohem lepší však bude, jestliže zhodnocení bude nejen pokrývat inflaci, ale také nám zajišťovat určitý výnos. Potom se dostáváme k tomu, že naše peníze někde leží a vydělávají nám další peníze. A to je právě to, co chceme.

Taková investice znamená, že se zřekneme současné spotřeby a budeme očekávat, že naše spotřeba v budoucnu bude vyšší. To znamená, že jestliže máme doma větší sumu peněz, neutratíme ji ihned za hlouposti, které nutně nepotřebujeme. Místo toho peníze investujeme na určitou dobu, tím pádem se zřekneme naši současné spotřeby. Taková investice nám nabídne určitý výnos, takže se nám peníze budou rozmnožovat. Můžeme je nechat ležet a vydělávat až do doby, dokud je nebudeme potřebovat. Výbornými alternativami, kam sumu peněz uložit je například realitní fond nebo investice do dluhopisů, které rozlišujeme na korporátní a státní.

Základní pravidlo, pokud si chcete spořit na budoucnost je, nenechávat své peníze ležet doma pod polštářem, a nenechávat je ležet ani na bankovním účtu. Pokud nemáte absolutně vůbec žádný přehled, vysvětlíme vám důvod. Roční inflace se pohybuje okolo 2 %.

To znamená, že jestliže si necháte ležet peníze doma pod polštářem, ročně přijdete o 2% těchto peněz. Inflace totiž vyjadřuje skutečnost, že peníze ztrácejí hodnotu, takže to, co si za určitou sumu mohu koupit dnes, ještě neznamená, že si budu moct koupit i za rok. Pokud peníze necháváme ležet doma, neustále ztrácejí svou hodnotu, pokud je necháme ležet na bankovním účtu, zhodnocují se 0,01% výnosem. Když se na to číslo podíváme a porovnáme ho s inflací, tak je přece naprosto mizerné.

Takové spořící účty nabízejí většinou zhodnocení okolo 1 %. To je opět špatně a víte proč? Protože jak jsme již zmiňovali, inflace je ve výši 2 %, takže jsme pořád ve ztrátě. Pokud chceme šetřit peníze do budoucna, musíme je uložit tam, kde bude zhodnocení pokrývat minimálně inflaci! To je velice důležité pravidlo. Mnohem lepší však bude, jestliže zhodnocení bude nejen pokrývat inflaci, ale také nám zajišťovat určitý výnos. Potom se dostáváme k tomu, že naše peníze někde leží a vydělávají nám další peníze. A to je právě to, co chceme.

Taková investice znamená, že se zřekneme současné spotřeby a budeme očekávat, že naše spotřeba v budoucnu bude vyšší. To znamená, že jestliže máme doma větší sumu peněz, neutratíme ji ihned za hlouposti, které nutně nepotřebujeme. Místo toho peníze investujeme na určitou dobu, tím pádem se zřekneme naši současné spotřeby. Taková investice nám nabídne určitý výnos, takže se nám peníze budou rozmnožovat. Můžeme je nechat ležet a vydělávat až do doby, dokud je nebudeme potřebovat. Výbornými alternativami, kam sumu peněz uložit je například realitní fond nebo investice do dluhopisů, které rozlišujeme na korporátní a státní.

Základní pravidlo, pokud si chcete spořit na budoucnost je, nenechávat své peníze ležet doma pod polštářem, a nenechávat je ležet ani na bankovním účtu. Pokud nemáte absolutně vůbec žádný přehled, vysvětlíme vám důvod. Roční inflace se pohybuje okolo 2 %.

To znamená, že jestliže si necháte ležet peníze doma pod polštářem, ročně přijdete o 2% těchto peněz. Inflace totiž vyjadřuje skutečnost, že peníze ztrácejí hodnotu, takže to, co si za určitou sumu mohu koupit dnes, ještě neznamená, že si budu moct koupit i za rok. Pokud peníze necháváme ležet doma, neustále ztrácejí svou hodnotu, pokud je necháme ležet na bankovním účtu, zhodnocují se 0,01% výnosem. Když se na to číslo podíváme a porovnáme ho s inflací, tak je přece naprosto mizerné.

Takové spořící účty nabízejí většinou zhodnocení okolo 1 %. To je opět špatně a víte proč? Protože jak jsme již zmiňovali, inflace je ve výši 2 %, takže jsme pořád ve ztrátě. Pokud chceme šetřit peníze do budoucna, musíme je uložit tam, kde bude zhodnocení pokrývat minimálně inflaci! To je velice důležité pravidlo. Mnohem lepší však bude, jestliže zhodnocení bude nejen pokrývat inflaci, ale také nám zajišťovat určitý výnos. Potom se dostáváme k tomu, že naše peníze někde leží a vydělávají nám další peníze. A to je právě to, co chceme.

Taková investice znamená, že se zřekneme současné spotřeby a budeme očekávat, že naše spotřeba v budoucnu bude vyšší. To znamená, že jestliže máme doma větší sumu peněz, neutratíme ji ihned za hlouposti, které nutně nepotřebujeme. Místo toho peníze investujeme na určitou dobu, tím pádem se zřekneme naši současné spotřeby. Taková investice nám nabídne určitý výnos, takže se nám peníze budou rozmnožovat. Můžeme je nechat ležet a vydělávat až do doby, dokud je nebudeme potřebovat. Výbornými alternativami, kam sumu peněz uložit je například realitní fond nebo investice do dluhopisů, které rozlišujeme na korporátní a státní.

Základní pravidlo, pokud si chcete spořit na budoucnost je, nenechávat své peníze ležet doma pod polštářem, a nenechávat je ležet ani na bankovním účtu. Pokud nemáte absolutně vůbec žádný přehled, vysvětlíme vám důvod. Roční inflace se pohybuje okolo 2 %.

To znamená, že jestliže si necháte ležet peníze doma pod polštářem, ročně přijdete o 2% těchto peněz. Inflace totiž vyjadřuje skutečnost, že peníze ztrácejí hodnotu, takže to, co si za určitou sumu mohu koupit dnes, ještě neznamená, že si budu moct koupit i za rok. Pokud peníze necháváme ležet doma, neustále ztrácejí svou hodnotu, pokud je necháme ležet na bankovním účtu, zhodnocují se 0,01% výnosem. Když se na to číslo podíváme a porovnáme ho s inflací, tak je přece naprosto mizerné.

Takové spořící účty nabízejí většinou zhodnocení okolo 1 %. To je opět špatně a víte proč? Protože jak jsme již zmiňovali, inflace je ve výši 2 %, takže jsme pořád ve ztrátě. Pokud chceme šetřit peníze do budoucna, musíme je uložit tam, kde bude zhodnocení pokrývat minimálně inflaci! To je velice důležité pravidlo. Mnohem lepší však bude, jestliže zhodnocení bude nejen pokrývat inflaci, ale také nám zajišťovat určitý výnos. Potom se dostáváme k tomu, že naše peníze někde leží a vydělávají nám další peníze. A to je právě to, co chceme.

Taková investice znamená, že se zřekneme současné spotřeby a budeme očekávat, že naše spotřeba v budoucnu bude vyšší. To znamená, že jestliže máme doma větší sumu peněz, neutratíme ji ihned za hlouposti, které nutně nepotřebujeme. Místo toho peníze investujeme na určitou dobu, tím pádem se zřekneme naši současné spotřeby. Taková investice nám nabídne určitý výnos, takže se nám peníze budou rozmnožovat. Můžeme je nechat ležet a vydělávat až do doby, dokud je nebudeme potřebovat. Výbornými alternativami, kam sumu peněz uložit je například realitní fond nebo investice do dluhopisů, které rozlišujeme na korporátní a státní.

Pokud chceme investovat, je potřeba ujasnit si základní pojmy. Na kapitálovém trhu vystupuje několik subjektů:

·        Emitent – je ten, kdo cenné papíry vydává a umístí je na kapitálový trh.
·        Investor – je ten, kdo peníze investuje a nakupuje cenné papíry (takže vy).
·        Obchodníci s cennými papíry – bývají většinou investiční společnosti.
·        Zprostředkovatel – člověk, který uzavře smlouvu mezi investorem a investiční společností.
·        Organizátor trhu – to je právě výše zmiňovaná burza.
·        Depozitář – banka, která ručí za investice celým svým majetkem, aby investoři o své peníze nepřišli.

Dále je potřeba se zorientovat v základních typech cenných papírů:
·        Akcie – jedná se o takový cenný papír, který vám potvrzuje, že jste spolumajitelem podniku, který jej vydal. To znamená, že se můžete podílet na řízení tohoto podniku, protože zde máte hlasovací práva. Pro akcie je typická vysoká volatilita tržní hodnoty, která se od nominální hodnoty (napsané přímo na cenném papíru) může lišit. S akciemi je spojeno právo na výplatu dividend. Doporučený horizont pro investování do akcií je zhruba 15 – 20 let.
·        Dluhopis – pokud koupíte dluhopis, vystupujete v tomto vztahu jako věřitel, a emitent vystupuje v pozici dlužníka. Znamená to tedy, že emitentovi půjčíte peníze na určitou dobu. Emitent se zavazuje, že vám tyto peníze po určité době vrátí, hodnota však bude navýšená o předem dohodnutý zisk. Doporučený horizont pro investování je 3 a více let. Potom je dluhopis schopný přinést velice zajímavé zhodnocení.
Posledním důležitým bodem je způsob investování. Rozlišujeme dva typy, každý z vás si tedy může vybrat dle svých schopností a možností:
·        Přímé investování – znamená to, že si sami budete hlídat kolísání akcií, které budete následně nakupovat nebo prodávat. Přímé investování je však spojeno s velkým rizikem, vyžaduje opravdu rozsáhlé znalosti, ale může přinést značný výnos (bohužel i ztrátu).
·        Kolektivní investování – znamená investování do podílových fondů. Investujete peníze do společnosti, která se o ně bude starat. Tento typ je vhodný pro lidi, kteří neradi riskují, mají omezené zdroje a necítí se na to, aby o svých financích sami rozhodovali. Výhodou je, že nemusíte mít téměř žádné znalosti, protože ty znalosti má právě investiční společnost.

Pokud chceme investovat, je potřeba ujasnit si základní pojmy. Na kapitálovém trhu vystupuje několik subjektů:

·        Emitent – je ten, kdo cenné papíry vydává a umístí je na kapitálový trh.
·        Investor – je ten, kdo peníze investuje a nakupuje cenné papíry (takže vy).
·        Obchodníci s cennými papíry – bývají většinou investiční společnosti.
·        Zprostředkovatel – člověk, který uzavře smlouvu mezi investorem a investiční společností.
·        Organizátor trhu – to je právě výše zmiňovaná burza.
·        Depozitář – banka, která ručí za investice celým svým majetkem, aby investoři o své peníze nepřišli.

Dále je potřeba se zorientovat v základních typech cenných papírů:
·        Akcie – jedná se o takový cenný papír, který vám potvrzuje, že jste spolumajitelem podniku, který jej vydal. To znamená, že se můžete podílet na řízení tohoto podniku, protože zde máte hlasovací práva. Pro akcie je typická vysoká volatilita tržní hodnoty, která se od nominální hodnoty (napsané přímo na cenném papíru) může lišit. S akciemi je spojeno právo na výplatu dividend. Doporučený horizont pro investování do akcií je zhruba 15 – 20 let.
·        Dluhopis – pokud koupíte dluhopis, vystupujete v tomto vztahu jako věřitel, a emitent vystupuje v pozici dlužníka. Znamená to tedy, že emitentovi půjčíte peníze na určitou dobu. Emitent se zavazuje, že vám tyto peníze po určité době vrátí, hodnota však bude navýšená o předem dohodnutý zisk. Doporučený horizont pro investování je 3 a více let. Potom je dluhopis schopný přinést velice zajímavé zhodnocení.
Posledním důležitým bodem je způsob investování. Rozlišujeme dva typy, každý z vás si tedy může vybrat dle svých schopností a možností:
·        Přímé investování – znamená to, že si sami budete hlídat kolísání akcií, které budete následně nakupovat nebo prodávat. Přímé investování je však spojeno s velkým rizikem, vyžaduje opravdu rozsáhlé znalosti, ale může přinést značný výnos (bohužel i ztrátu).
·        Kolektivní investování – znamená investování do podílových fondů. Investujete peníze do společnosti, která se o ně bude starat. Tento typ je vhodný pro lidi, kteří neradi riskují, mají omezené zdroje a necítí se na to, aby o svých financích sami rozhodovali. Výhodou je, že nemusíte mít téměř žádné znalosti, protože ty znalosti má právě investiční společnost.

Pokud chceme investovat, je potřeba ujasnit si základní pojmy. Na kapitálovém trhu vystupuje několik subjektů:

·        Emitent – je ten, kdo cenné papíry vydává a umístí je na kapitálový trh.
·        Investor – je ten, kdo peníze investuje a nakupuje cenné papíry (takže vy).
·        Obchodníci s cennými papíry – bývají většinou investiční společnosti.
·        Zprostředkovatel – člověk, který uzavře smlouvu mezi investorem a investiční společností.
·        Organizátor trhu – to je právě výše zmiňovaná burza.
·        Depozitář – banka, která ručí za investice celým svým majetkem, aby investoři o své peníze nepřišli.

Dále je potřeba se zorientovat v základních typech cenných papírů:
·        Akcie – jedná se o takový cenný papír, který vám potvrzuje, že jste spolumajitelem podniku, který jej vydal. To znamená, že se můžete podílet na řízení tohoto podniku, protože zde máte hlasovací práva. Pro akcie je typická vysoká volatilita tržní hodnoty, která se od nominální hodnoty (napsané přímo na cenném papíru) může lišit. S akciemi je spojeno právo na výplatu dividend. Doporučený horizont pro investování do akcií je zhruba 15 – 20 let.
·        Dluhopis – pokud koupíte dluhopis, vystupujete v tomto vztahu jako věřitel, a emitent vystupuje v pozici dlužníka. Znamená to tedy, že emitentovi půjčíte peníze na určitou dobu. Emitent se zavazuje, že vám tyto peníze po určité době vrátí, hodnota však bude navýšená o předem dohodnutý zisk. Doporučený horizont pro investování je 3 a více let. Potom je dluhopis schopný přinést velice zajímavé zhodnocení.
Posledním důležitým bodem je způsob investování. Rozlišujeme dva typy, každý z vás si tedy může vybrat dle svých schopností a možností:
·        Přímé investování – znamená to, že si sami budete hlídat kolísání akcií, které budete následně nakupovat nebo prodávat. Přímé investování je však spojeno s velkým rizikem, vyžaduje opravdu rozsáhlé znalosti, ale může přinést značný výnos (bohužel i ztrátu).
·        Kolektivní investování – znamená investování do podílových fondů. Investujete peníze do společnosti, která se o ně bude starat. Tento typ je vhodný pro lidi, kteří neradi riskují, mají omezené zdroje a necítí se na to, aby o svých financích sami rozhodovali. Výhodou je, že nemusíte mít téměř žádné znalosti, protože ty znalosti má právě investiční společnost.

Pokud chceme investovat, je potřeba ujasnit si základní pojmy. Na kapitálovém trhu vystupuje několik subjektů:

·        Emitent – je ten, kdo cenné papíry vydává a umístí je na kapitálový trh.
·        Investor – je ten, kdo peníze investuje a nakupuje cenné papíry (takže vy).
·        Obchodníci s cennými papíry – bývají většinou investiční společnosti.
·        Zprostředkovatel – člověk, který uzavře smlouvu mezi investorem a investiční společností.
·        Organizátor trhu – to je právě výše zmiňovaná burza.
·        Depozitář – banka, která ručí za investice celým svým majetkem, aby investoři o své peníze nepřišli.

Dále je potřeba se zorientovat v základních typech cenných papírů:
·        Akcie – jedná se o takový cenný papír, který vám potvrzuje, že jste spolumajitelem podniku, který jej vydal. To znamená, že se můžete podílet na řízení tohoto podniku, protože zde máte hlasovací práva. Pro akcie je typická vysoká volatilita tržní hodnoty, která se od nominální hodnoty (napsané přímo na cenném papíru) může lišit. S akciemi je spojeno právo na výplatu dividend. Doporučený horizont pro investování do akcií je zhruba 15 – 20 let.
·        Dluhopis – pokud koupíte dluhopis, vystupujete v tomto vztahu jako věřitel, a emitent vystupuje v pozici dlužníka. Znamená to tedy, že emitentovi půjčíte peníze na určitou dobu. Emitent se zavazuje, že vám tyto peníze po určité době vrátí, hodnota však bude navýšená o předem dohodnutý zisk. Doporučený horizont pro investování je 3 a více let. Potom je dluhopis schopný přinést velice zajímavé zhodnocení.
Posledním důležitým bodem je způsob investování. Rozlišujeme dva typy, každý z vás si tedy může vybrat dle svých schopností a možností:
·        Přímé investování – znamená to, že si sami budete hlídat kolísání akcií, které budete následně nakupovat nebo prodávat. Přímé investování je však spojeno s velkým rizikem, vyžaduje opravdu rozsáhlé znalosti, ale může přinést značný výnos (bohužel i ztrátu).
·        Kolektivní investování – znamená investování do podílových fondů. Investujete peníze do společnosti, která se o ně bude starat. Tento typ je vhodný pro lidi, kteří neradi riskují, mají omezené zdroje a necítí se na to, aby o svých financích sami rozhodovali. Výhodou je, že nemusíte mít téměř žádné znalosti, protože ty znalosti má právě investiční společnost.

Česká národní banka (ČNB) dala bankám doporučení, aby od 1.dubna 2017 neposkytovaly stoprocentní půjčky. Maximální výše hypotéky by měla tak být v hodnotě 90% LTV. (LTV znamená Loan To Value. Tedy poměr poskytnutého úvěru k zástavní hodnotě pořizované nemovitosti.) Tuto hodnotu stanoví banka znaleckým posouzením. Banka tedy nevychází z kupní ceny.

 
Dále mohou banky poskytovat hypotéku v hodnotě 80% – 90%  pouze v celkovém objemu 15% z nově poskytnutých hypoték.
 
Co z toho pro zákazníky vyplývá?
Jednoznačně z toho vyplývá, že pokud chce klient získat hypotéku, musí mít naspořeny vlastní  prostředky. A to výrazně vyšší než doposud. Z toho, jak tvrdí finanční odborníci, vyplývají dva směry budoucího vývoje, které však dle všeho nejsou pozitivní:
 
1.   Na hypotéku dosáhne málo lidí
2.   Snížení dostupnosti pro mladé lidi
 
Právě zejména mladých se dotkne toto opatření, i přes to, že mohou mít aktuálně poměrně vysoké příjmy. Nicméně je jasné, že mladí nestihnou za pár let či měsíců v práci, naspořit adekvátní částku.

 
Samozřejmě banky mohou mít i jiná řešení. Hypotéka se kombinuje například se spotřebitelským úvěrem. Každému přemýšlejícímu člověku teď došlo, že spotřebitelský úvěr má vysoké úrokové sazby. Je na pár let, tedy splátky jsou vysoké. Tím může dojít paradoxně ke stavu, kterému se ČNB údajně snažila zabránit právě tím, že nebude poskytovat 100% hypotéky.
 
V logické návaznosti na toto, bude v době konce fixace pro klienty velmi obtížně, odejít za výhodnější nabídku ke konkurenci. Možné také je, že to vlastně v tu chvíli bude nemožné. Tedy se budou muset spokojit s nabídkou své banky, která nebude tlačena konkurencí ke snižování sazby a zlepšování nabídky, tedy opět porostou úrokové sazby.

 
Změna, která se týká zákona o spotřebitelském úvěru, a je oproti předchozím změnám pro klienty pozitivní, umožňuje dále (bez penále a poplatků), splatit mimo fixační období až 25% jistiny úvěru (jednou v roce) a limituje poplatky za předčasné splacení celé hypotéky.
 
S jistotou tedy lze říci, že podmínky pro čerpání hypoték nebude snadné splnit a to se v budoucnu odrazí ve výši úrokových sazeb hypotečních úvěrů a v množství poskytnutí spotřebitelských úvěrů.