Půjčky by měly být pro lidi raději až tou poslední legální možností, jak se dostat k penězům. Logicky, protože nejen že se ten, kdo si půjčuje, dostává do závislosti na tom, kdo mu půjčil, a navrch žije na úkor své budoucnosti, která také nemusí být nijak ideální, ale navíc se to i prodražuje, protože se obvykle vrací víc peněz, než kolik si takový člověk půjčí, a tím se vlastně jeho výdaje prodražují.
Půjčky jsou tedy svým způsobem zlo. Ale současně i dobro, protože jsou situace, kdy lidé svoji finanční situaci nezvládají a nebýt půjček, nevyžili by. A špatně by to s nimi dopadlo.
Takže se nedá jednoznačně říci, zda je nebo není dobré si peníze půjčovat. Někdy je to něco, co by se dít nemělo, ale jindy právě naopak.
Pokud si člověk půjčuje na zvládnutí výdajů, jejichž nezaplacení by bylo následováno příliš tvrdým postihem, budiž. To má logiku. Stejně jako má logiku skutečnost, že si někdo půjčí na něco, co se mu v budoucnu vyplatí a úroky z takové půjčky mu to vykompenzuje. Ale jinak…
Jinak by si lidé půjčovat spíše neměli. Obzvláště jde-li o půjčky na něco postradatelné nebo o půjčky, které jsou natolik náročné na splácení, že hrozí riziko vytloukání klínu klínem a neschopnosti splácet. Protože takové půjčky víc škodí, než pomáhají.
A když už si člověk půjčit musí? Pak by měl vzít v potaz vše, co se k takovým půjčkám váže. Měl by být určitě schopný splácet, ať se děje, co se děje, a měl by pochopitelně usilovat o půjčky dostupné, protože nedostane-li člověk to, oč usiluje, je to zbytečně vynaložená snaha. A také by měla být taková pomoc ekonomicky dost výhodná a nejlépe nejvýhodnější, aby se nepřeplatilo víc, než je nutné.
Ale to není nic nového pod sluncem. O tom by měli vědět všichni. Ale dnes a denně zjišťujeme, že mnozí tuto skutečnost ignorují. A pak se dostávají do problémů a jsou z toho celí špatní. Ale mají to, co chtěli.
