Paliativní léčba, jak už je výše zmíněno, je léčba nebo spíše zmírňování utrpení a žití pacientů v terminální fázi onemocnění, kteří již nemají skoro žádnou šanci na vyléčení. Paliativní léčba je v České republice ještě více méně, co se týče porovnání s jinými vyspělými státy, v plenkách a není na ni kladen takový důraz, jaký by měl – byť bude paliativní léčba čím dál více potřeba. Populace postupně stárne a křivka se přesouvá do vyšších let. Spousta lidí bude nyní čerpat důchod a „zatěžovat sociální systém“ svým stářím.
Proč není zbytečné dávat na umírající peníze
Zatímco zlomená ruka či rakovina nepotká každého, s umíráním v nějaké podobě se setkáme všichni – to je jedna z mála neoblomných pravd a dokud nenajdeme takovou látku, která nás udělá opět mladými, budeme umírat stále. Léčba takového člověka se nesestává ani tak z léků, jako spíše z odborného personálu, psychologů a vůbec celé řady zaměstnanců, kteří se o umírající starají a poskytují jim důstojné dožití. Pojišťovny argumentují hlavně nedostatkem financí, které je jim přiděleno a efektivita vynaložených peněz na celé veřejné zdravotnictví. Je pravda, že veřejné zdravotnictví a hlavně léčba těžších nemocí než chřipka je jistě nákladnou procedurou, avšak od toho zde máme veřejné pojištění, které všichni platíme – aby nám byla zaručena špičková zdravotnická péče po celý náš život, bez rozdílů majetku, postavení, peněz a nebo původu.
Kde sehnat peníze
Předně je třeba zodpovědět otázku, kde vzít peníze? Pojišťovny se často hořekují, kolik vynakládají na zlomené ruce a kašle, přitom samy pojišťovny ne zrovna efektivně přerozdělují finance do jednotlivých sektorů a byť nyní to ještě není tak hořlavý problém, za pár desítek let to bude doslova požár, na který nikdo nebude připravený. A byť by stát mohl uvolit více peněz, musí pojišťovny i dnes pracovat s tím, co mají a to, že zamezí přístup stovkám lidí k tak životně nutné léčbě, tím nic nevyřeší.