Sehnat půjčku je zdánlivě snadné. Protože se půjček nabízí všude kolem nás dost a dost. Jenže si nesmíme myslet, že co nabídka, to jistá půjčka. Nabídky jsou jenom sliby, které se nesplní těm, kteří nedokážou žádoucím způsobem ručit za splácení. Nabídky jsou tu jenom pro ty, kdo jsou dost dokonalí, což obnáší obvykle dost vysoké příjmy, s nimiž nebude problém splácet, čisté registry dlužníků jako důkaz, že měl-li žadatel doposud nějaké půjčky, splácel je bez problémů, a podobně.
Kdo není dost dokonalý, tomu se zpravidla nepůjčí. Kdo nedá odpovídající záruky, je podezřelý, a od toho se poskytovatelé půjček drží raději dál. Což je logické, protože není úkolem těch, kdo nabízejí půjčky, riskovat, že se neuváženým půjčováním někomu nesolventnímu nebo nezodpovědnému sami dostanou do ekonomických potíží. Ale není to jenom takto ‚sobecké‘. Poskytovatelé půjček to zároveň dělají i kvůli těm, jimž by měli půjčovat. Aby ty, kdo jsou na tom právě špatně, neuvrhnuli nesplatitelnými půjčkami do ještě větších dluhů.
A tak by neměli žadatelé finančním ústavům spílat, když jsou odmítnuti. Měli by si uvědomit, že se možná přeceňují, že vidí svět růžovými brýlemi, zatímco je tento docela jiný. A že by se možná řítili do neštěstí, před kterým je právě opatrní poskytovatelé půjček ochrání svým odmítnutím.
Než si člověk nějakou půjčku vezme, měl by prostě důkladně zvážit všechna její pro a proti, měl by realisticky zhodnotit své možnosti, důkladně si prostudovat podmínky konkrétních půjček, nechat si raději určitou rezervu a až potom o půjčku požádat. Protože jenom v takovém případě je velká pravděpodobnost, že se zájemce o půjčku nedostane jejím získáním z pověstného bláta do louže. Nebo z deště pod okap. Takový člověk by si měl být jistý, že dokáže náležitým způsobem splácet a že nakonec vše i s úroky vrátí. Protože právě tak tomu má být.