Nejlepší je, když my lidé dokážeme spokojeně žít za svoje vlastní peníze. Když máme dost vlastních prostředků na to, abychom uspokojili všechny své potřeby a touhy, je nám na světě dobře, na rozdíl od těch, kteří zmíněné dobré finanční možnosti nemají. Takže by si mohl někdo říci, že by asi bylo nejlepší zrušit dejme tomu půjčky. Kdyby tu nebyly, lidé by nežili na dluh, ale jenom za peníze, které si vydělají. A měli by třeba tu výhodu, že by nemuseli nikomu platit úroky a poplatky, které s půjčkami běžně souvisejí, nemuseli by se starat o dodržování termínů a výše splátek, nemuseli by vést v patrnosti, kolik komu vlastně dluží. A také by nikdo nebyl coby dlužník závislý na někom jiném, na tom, kdo mu půjčil, nemusel by se bát třeba ani exekucí v případě, že by snad splácení nezvládal.
Svět bez půjček by se tedy v těchto ohledech mohl jevit leckomu jako dokonalejší než svět, ve kterém si my lidé můžeme peníze půjčovat. Ale byl by skutečně dokonalý? Samozřejmě, že nebyl. Lidé by sice nemohli trpět závislostí na těch, kdo jim půjčují, ale objevily by se další problémy. A to hlavně ten, že by ti, jimž by vlastní peníze nestačily, neměli za co žít. Protože jsou situace, kdy se z příjmů nás obyčejných lidí skutečně vyžít nedá. A pak je potřeba nějaká ta dočasná pomoc, než to zvládneme.
A tak by byla určitě nejlepší jakási střední cesta. Bylo by nejlepší, kdyby si půjčky brali jenom ti, kdo je potřebují kvůli nepostradatelným výdajům. Ti, kdo půjčené peníze hloupě nerozházejí, ti, kdo jimi skutečně vyřeší svůj problém a pak je splatí. A ti, kdo touží po jakémkoliv luxusu, by na ně měli zapomenout a měli by se rozšoupnout až tehdy, kdy si na to skutečně sami vydělají. Což není nic objevného. Ví se to už dávno. Jenom na to lidé ke své smůle v mnoha případech zapomínají. A pak svádí své problémy na půjčky, které jsou v tom ale nevinně. Protože ony se nikomu nevnucují.