Lidé se musí během života stůj co stůj dostávat k penězům. A musí jich mít dost, neboť bez peněz už dnes není lidská existence prakticky možná, a ten, kdo jimi neoplývá, je tudíž odsouzen k roli zoufalce, jemuž je přáno užívat maximálně to, co už ti ostatní, movitější, nechtějí nebo nepotřebují.
Ale peníze nikdy k nikomu samy nepřijdou. Snad jedině v případě nějaké loterie, jež je ale extrémně nejistým zdrojem příjmů, na jaký se v žádném případě nelze spoléhat. A lehce se tak stane, že člověku jeho finanční prostředky, které by mu měly stačit na živobytí, dojdou. A protože se v takové chvíli obvykle nenajde zdroj alternativních příjmů, jimiž by člověk zalátal díry ve svém rozpočtu, je obvykle vhodné využít třeba i půjčku.
Když se ale rozhoduje někdo o tom, zda si půjčku vzít nebo ne, respektive pro kterou se rozhodnout, neměl by takový výběr v žádném případě podcenit a uspěchat. Měl by určitě zvážit všechna pro a proti, která každá z existujících půjček má. A pak by se měl rozhodnout pro to nejvýhodnější a současně pro to, s čím se dokáže vypořádat, co dokáže následně bez problémů i splatit. A má-li o své schopnosti splácet pochybnosti, měl by si opravdu dobře rozmyslet, zda mu toto řešení stojí za to.
A podle jakých kritérií výběru se řídit? Na prvním místě je to pochopitelně posouzení sebe sama a svých schopností, protože to rozhoduje o zvládnutelnosti půjčky především. Pak se je třeba zajímat o to, kolik člověk během splácení přeplatí, a to nejen o úroky, ale i o další možné platby, jejichž výše se nejlépe porovná údajem známým jako RPSN.
Než člověk osloví poskytovatele půjčky, musí také vědět, kolik peněz potřebuje, na jak dlouho a k jakému účelu, a stranou pochopitelně nesmí zůstat ani výše splátek, jež musí být zvládnutelná, a výše sankcí, jež hrozí, když dlužník nedostojí svým závazkům.
Jen po důkladném posouzení toho všeho je naděje, že bude půjčka záchranným kruhem, a ne balvanem na krku.