Hypoteční bublina zahaluje léta okolo roku 2008 temnou mlhou něčeho neznámého a strašidelného, co stálo na počátku všech našich problémů. Dokud se ale do této mlhy neponoříme, a nepochopíme mechanismus, na jakém tato bublina funguje, vystavujeme se riziku, že se naše problémy jednou vrátí.
Co to je?
Co to vlastně ta hypoteční bublina je? Hypoteční bublina může vzniknout na globální či lokální úrovni, ale princip je vždy stejný. Na počátku obvykle stojí nějaký jev, který způsobí zvýšený zájem o hypotéky. Může se jednat o nízké úrokové sazby, spekulace na trhu s realitami, či příznivou daňovou politiku. Banky a hypoteční společnosti na poptávku reagují soutěžením mezi sebou, stále nižšími úrokovými sazbami a větším objemem poskytnutých hypoték. Ve výsledku tak na hypotéku dosáhnou i žadatelé, kteří by normálně sítem podmínek neprošli. Banky a hypoteční společnosti si tyto nestabilní úvěry ve velkém předprodávají mezi sebou, a to aniž by se důkladně zabývaly tím, na jakou hodnotu nemovitosti byl úvěr reálně uzavřen, a zda je dlužník úvěr schopen reálně splácet. Dochází k navyšování spekulativní hodnoty domů v oblasti až do chvíle, kdy jsou tyto ceny zcela odtržené od reálných hodnot. V jistý moment tak dojde k tomu, že spekulativní ceny nemovitostí jsou na hony vzdálené příjmům, nájmům v oblasti a dalším faktorům. Dochází k prudkému poklesu cen domů, a hypoteční bublina praská.
Prasklá bublina
Ve chvíli, kdy bublina praskne, zjistí mnoho lidí, že vlivem spekulací se ocitli v situaci, kdy hodnota jejich domu je nižší než výše jejich hypotéky. Tedy, i ve chvíli, kdy ztratí dům ve prospěch banky, stále zde zůstává dluh, vzniklý rozdílem mezi spekulativní a reálnou hodnotou domu. Vzhledem k tomu, že drtivá většina méně solventních dlužníků ručí za hypotéku svou vlastní nemovitostí, tak zůstávají dlužníci bez střechy nad hlavou, s obřím dluhem, a také s příjmy, s nimiž nemají šanci ani zaplatit úroky z hypoték, tím méně samotnou jistinu. Jelikož dlužníci nejsou schopni své závazky splácet, ztrácejí úvěry pro banky hodnotu, a tyto se rychle ocitají ve finančních problémech. Jejich jedinou nadějí je bankrot, popřípadě finanční pomoc od vlád dotyčných zemí. Jakmile jsou v potížích banky, dostávají se do problémů i podniky, a spirála se roztáčí. V důsledku potíží firmy začínají propouštět zaměstnance, a tím se zvyšuje množství dlužníků neschopných splácet své závazky. Kruh se uzavírá.
Jak se bránit
Mechanismus vzniku hypotečních bublin zároveň nabízí i recept na to, jak jejich vzniku alespoň částečně zabránit. V první řadě leží zodpovědnost na samotných bankách a hypotečních ústavech. Ty by se měly v první řadě držet vlastních zásad, a ověřovat solventnost klientů ještě před poskytnutím úvěru. Stejná míra zodpovědnosti leží i na nás samotných. Jakkoli je touha po vlastním bydlení pochopitelná, dospělý člověk by měl být schopen reálně posoudit své finanční možnosti. Hypotéka je závazek, a pakliže si nejsme jisti, že budeme schopni své závazky plnit, neměli bychom se do nich raději vůbec pouštět.
Hypoteční krize nám tak také ukázala, jak závažní mezery má naše finanční vzdělávání, když stále mnoho dospělých není schopno reálně odhadnout své finanční možnosti.