Finanční situace mnoha našinců není už po dlouhou řadu let zrovna valná. Pravda, máme mezi sebou milionáře, ba i miliardáři se tu najdou, ale daleko víc je těch, kteří se svými příjmy vycházejí naopak jen velice obtížně. A někdy s nimi samozřejmě také nevycházejí, což leckoho někdy v životě donutí vzít si půjčku.
Pokud se pak bavíme o půjčkách, nelze je určitě házet všechny do jednoho pytle, protože jsou tu jak nabídky důvěryhodné, kvalitní a výhodné, tak i jejich pravé opaky, tedy nabídky nedostupné či přímo likvidační. A různí jsou i lidé, kteří o ně žádají.
A co to znamená v praxi?
V první řadě je záhodno posuzovat půjčky podle jejich rozumnosti. Je pochopitelné, že zatímco zadlužit se zvladatelně kvůli pořízení si vlastního bydlení, rozjezdu výnosného podnikání a podobně se obvykle vyplatí, jsou u mnoha spotřebitelských úvěrů na místě pochybnosti. A utrácet na dluh kvůli postradatelnému luxusu je pak vysloveně nežádoucí jednání.
Dále je třeba zamýšlet se určitě i nad cenou takových půjček a jejich dostupností. Protože se v případě kdejakého žadatele nepodaří nějakou půjčku získat kvůli absenci bonity, a někdy jde o skrytě nebo třeba i neskrývaně natolik předražené nabídky, že není záhodno o nich ani uvažovat, natož aby si je někdo bral.
A než si někdo vezme půjčku, určitě by měl uvažovat o tom, zvládne-li ji splácet i tehdy, když se něco v průběhu jeho života pokazí, když nebude vše vycházet tak, jak se předpokládá. Což je v tržní společnosti docela běžným úkazem. Protože spoléhat se na to, že si vždy vyděláme tolik jako ve svých nejlepších časech, nelze, pokazit se může klidně i v okamžiku cokoliv.
Když si tedy někdo půjčku vezme, měl by si být jist tím, že se mu tato vyplatí a že ji zvládne splatit. A pokud ne, pak je lepší jít od toho. Protože nejlepší půjčka je vždy přece jenom žádná půjčka.