Pomocí diskontního úvěru se dostáváme hluboko do oblasti financí. Nedostaneme se pouze na hladinu, nebo pod vodu několik metrů, ale přímo do hlubin samotné propasti. Tím samozřejmě chceme naznačit, že se nevyskytujeme tímto slovem v žádných běžných úvěrech ani půjčkách, ale že jsme úplně někde jinde. Zabrousíme totiž do oblasti bank a jejich poskytovatelů úvěrů. I bankám totiž někdo musí poskytovat peníze, aby ony mohly půjčovat lidem a podnikatelům a tak dále. Tento kolotoč někde musí začít.
Bankám poskytují peníze centrální banky. Mohou jim poskytnout peníze pomocí úvěrů. Existují tři základní typy úvěrů: diskontní, reeskontní, lombardní.

Nejběžnější typ úvěru alias od centrální banky k bance

Již jsme si řekli, že diskontní úvěr poskytuje centrální banka, některé z běžnějších, takzvaných komerčních bank. Základním a nejčastěji využívaným v této oblasti je právě diskontní úvěr. Tato forma je zcela běžná v oblasti financování bankovních institucí.
Diskontní úvěry dále můžeme řadit na tři další části a sice:

1. Běžné – většinou se mohou označovat také jako krátkodobé, protože se jedná o dobu překlenutí 1 měsíce. Běžné diskontní úvěry slouží k překlenutí doby likvidity u běžných bank. Tato likvidita se často označuje jako krátkodobá, a právě běžný diskontní úvěry slouží k překlenutí této doby.
2. Sezónní – slouží na překlenutí sezónního období likvidity. Taktéž se označují jako krátkodobé, protože se často jedná o sezónní záměry, například v zemědělství.
3. Nouzové – označovány jako úvěry poslední instance. Jakmile má banka potíže se splacením svých závazků, není to již označeno za měnovou politiku, ale za nástroj instance neboli toho, kdo má mít poslední slovo, tedy centrální banky. Tyto úvěry nejsou časté. Označit se mohou za dlouhodobé, protože mají splatnost více jak rok.

První a druhá verze, tedy běžné a sezónní, se poskytují v rámci úroku. Tento úrok se označuje jako diskontní sazba. Tato sazba je nejvýznamnější a je určována vždy centrální bankou.